VÝKLAD DESATERA BOŽÍCH PŘIKÁZÁNÍ

MISTR JAN HUS

Nesesmilníš (kapitola 51 – 55)

Kapitola 51

A) Toto je šesté přikázání: Nesesmilníš. Tímto přikázáním – ačkoliv každý hřích je nedovolen – je především míněno tělesné smilstvo, které spočívá v nepoctivém ležení ženy s mužem a každé nepoctivé dotýkání pohlavních orgánů. A věz, že smilnění a smilstvo je dvoje. Zaprvé duchovní. To se děje, kdykoliv se lidská duše oddělí od Krista přestoupením Božích přikázání. On je přitom pravým ženichem, mužem nebo chotěm celé církve svaté i každé duše, která je jejím údem, proto tím způsobem duše zhřeší a více se nakloní ke světu, tělu, ďáblu než ke Kristu. Proto Kristus říká: Ty jsi smilnila s mnohými milovníky, avšak navrať se ke mně, a já tě přijmu. (Jr 3,1) Zadruhé smilstvo je neslušná žádost pohlavních orgánů, které chce někdo nesprávně používat. Například když muž nebo žena chce nikoli podle Božího zákona, ale podle tělesné žádosti mít potěšení v rozkoši pohlavních orgánů, ať už žena s mužem, žena s ženou, muž s mužem nebo sám se sebou, nebo žena sama se sebou; ostatnímu porozuměj bez svého pohoršení. A to smilstvo – ačkoliv spočívá v dráždění pohlavních orgánů, kořen má v duši, neboť Spasitel říká: Kdokoliv hledí na ženu chtivě, už s ní sesmilnil v srdci svém. (Mt 5,28) Tomu rozuměj tak, že každý muž, který pohledí na ne svoji ženu a v srdci svolí, že by s ní chtěl mít pohlavní styk, už s ní v srdci sesmilnil. Kristus neříká: s ní, protože ona tím nebude vinna, tak jako svatá Zuzana. Stejně tak žena, která zatouží v srdci po cizím muži, aby s ním sesmilnila, už tím se dopustila smrtelného hříchu. Z toho dále plyne smilstvo ústy, kdy již s žádostí mluví, aby svolila a dokončila smilstvo, protože mluví, že by ráda vykonala, ale nesmí, nebo nemůže. Když skutečně dokončila, už plně sesmilnila. To měl na mysli Pán Ježíš, když svolal zástupy a řekl: Slyšte a rozumějte: ne to, co vchází do úst poskvrňuje člověka, nýbrž to, co vychází z úst, poskvrňuje člověka. Potom to učedníkům vykládá: Všecko, co vchází ústy jde do břicha a vychází ven, ale to, co z úst vychází, pochází ze srdce a to poskvrňuje člověka. Neboť ze srdce vychází zlé myšlenky, vraždy, cizoložství, smilstva. (Mt 15,17-19) A tady to máš, že hřích smrtelný je nejprve v srdci, to znamená ve vůli srdce. Proto říká Spasitel, že ze srdce pochází zlá myšlení – to je se souhlasem. Ty potom jdou z úst v mluvení a nakonec ve vykonání skutku; a pokud to někdy bude bez slovního vyjádření, bude tam jiné znamení, že duše s hříchem souhlasila. Proto také není možné pokání u smilníka nebo jiného hříšníka dříve, než tento souhlas duše zavrhne. Proto řekl Ježíš cizoložnici: Jdi a víc už nehřeš.

(J 8,11)

 

B) Z toho víš, že člověk nikdy smrtelně nezhřeší, dokud s hříchem nesouhlasí, ať už jsou v duši jakékoli nečisté myšlenky. Proto říká svatý Augustin, že hřích je natolik volný, že když k němu člověk nedá souhlas a nesvolí k němu, nezhřešil. To platí o tom, který myslel na hřích, ale v duši k němu nesvolil. Proto, jestli máš někdy myšlenky o tom, že není Bůh, že Kristus není Bůh, a bráníš se tomu – nebo i jiným zlým myšlenkám – a nedáš souhlas, pak není třeba se z toho zpovídat. Neboť vítězíš, když stojíš pevně. Dále z toho můžeš vyvodit, že tě nikdo nemůže donutit, abys nedobrovolně hřešil. Proč? Protože nikdo kromě Boha není Pán, stvořitel tvé vůle, aby nad ní měl vládu; proto jsi svobodný. A Pán Bůh také nemůže donutit tvou vůli k hřešení, protože kdyby tě nutil, tehdy by on hřešil dříve než ty. A protože Bůh nemůže hřešit pro svou nesmírnou dobrotu, nemůže ani tvou vůli nutit k hříchu. Proto je velmi slavný. Protože kdyby mohl hřešit tak jako my, potom by byl bídný a zlý jako my – to by však nebyl slavný ani by nebyl Bohem.

 

Z toho opět vidíš, že nikdo nebude souzen ke spasení nebo zatracení jinak, než jedině podle své zlé nebo dobré vůle. Proto mluví svatý Bernard, že vlastní vůle je zatracení – to znamená, že kvůli své zlé vůli, která se nepoddala Bohu, bude mít člověk zatracení. Tak říkají Češi: Vlastní vůle je rájem i peklem. K tomu říká pohan Aristoteles, že nikdo není svatý nedobrovolně. A nikdo není zlý nedobrovolně. Mnozí totiž říkají: musel jsem to udělat. Jiní nemohou hříchu zanechat podobně jako ti, kteří byli pozváni na večeři, a tak věz, že je nikdo nedobrovolně nepřinutí, ale jednoho vesnice, kterou koupil a šel ji obhlédnout, dalšího spřežení volů a dalšího žena; vesnice je pýcha v moci a vládě, spřežení volů lakomství a oženění se zde znamená smilstvo. Proto ten třetí hned bez omluvy řekl: Nemohu přijít. (Lk 14,20) Proto řekl Pán Ježíš: Pohoršení musí být, ale běda bude člověku, skrze kterého pohoršení přichází. (Mt 18,7)

 

 

Kapitola 5

 

 

A) Skutečné smilstvo je nepoctivé užívání pohlavních orgánů a dělí se takto: jedno je přirozeným způsobem mezi mužem a ženou a druhé nepřirozeným způsobem sám se sebou, muž s mužem, žena s ženou, člověk se zvířetem nebo jinou věcí bez člověka. Těmi hříchy byla zničena Sodoma, Gomora, Adama, Segor a Gába. Především Sodoma a Gomora, jak je často Bible připomíná – ta města se propadla, jak se píše: Pán Bůh seslal na Sodomu a Gomoru síru a oheň z nebe a zničil ta města i okolní krajinu a všechny lidi z těch měst i veškeré rostliny.

(Gn 19,24-25) A ačkoliv se Segor nepropadlo, jelikož do něho z Božího dovolení vstoupil Lot, přece se později propadlo, jak je psáno.

Protože jsou to ohavné hříchy, nechci o nich mnoho mluvit, jen tolik, nakolik o nich dříve mluvili svatí a Bůh, aby kněží, kteří o nich zabraňují mluvit, byli usvědčeni. Oni to zdůvodňují, že ten, kdo káže o těchto němých hříších, učí lid hřešit. Proto se také nazývají němé hříchy, protože se o nich nemá mluvit. První argument vyvrací sám Bůh a Mojžíš, když Bůh k Mojžíšovi mluví: Tyto věci mluv k izraelským synům: jakýkoli muž bude spát s mužem jako s ženou, oba se provinili, oba musí zemřít, krev jejich na jejich hlavu. (Lv 20,13) Tady jde o soulož mužského pohlaví s mužským. Potom říká: Kdyby muž měl pohlavní styk se zvířetem, jistě bude usmrcen a to zvíře zabijete. (Lv 20,15) Dále říká: Kdyby se žena přiblížila k jakémukoliv zvířeti, aby se s ní pářilo, zabiješ tu ženu i to zvíře. Jistě budou usmrceni, jejich krev je na nich. (Lv 20,16) Potom říká: Nečiňte sami sebe hodnými opovržení zvířaty ani ptáky ani ničím, co se hýbe na zemi. (Lv 20,25) Co tu míní, pochop do zbytků. Dej si pozor na pejsky.

Druhý argument vyvrací toto slovo, když Bůh mluvil k Mojžíšovi: Mluv k Izraelcům a řekni jim: Já jsem Hospodin, váš Bůh. (Lv 18,2) Dále, když popsal různé sexuální hříchy, říká: Nebudeš souložit s mužem, jako se souloží s ženou. Je to ohavnost. (Lv 18,22) Toto platí pro každého člověka mužského pohlaví: chlapce, dospělého i starého muže, aby s jiným mužským pohlavím nesouložil tak, že by vespod byl. Hned dále pokračuje: Nebudeš obcovat s žádným zvířetem a neznečistíš se s ním. (Lv 18,23) Porozuměj tomu tak, že nebudeš mít pohlavní styk se zvířetem, tedy nebudeš s ním dělat skutek. Ale protože Bůh věděl, že mnozí, ačkoliv skutek nevykonají, jiným způsobem se znečistí, proto říká: neznečistíš se s ním. Kvůli milému Bohu o tom uvažuj a pochop do zbytků. Dále říká Bůh: Ani žena se nepostaví před zvíře, aby s ním obcovala, je to ohavnost (Lv 18,23) Bůh chce, aby se lidé vyvarovali těchto ohavností, říká na konci kapitoly: Každý, kdo se dopustí kterékoli z těchto ohavností, bude vyvržen ze společenství svého lidu. Proto dbejte na to, co jsem vám uložil. Nesmíte jednat podle ohavných zvyklostí, které byly páchány před vámi. Neznečišťujte se jimi. Já jsem Hospodin, váš Bůh. (Lv 18,29-30) I v dalších knihách mluví Mojžíš spolu se staršími lidu k celému národu a uvaluje prokletí na hříchy tímto způsobem: Buď proklet, kdo obcuje s nějakým zvířetem. A všechen lid řekne: Amen.

(Dt 27,21) Svatý Pavel píše Římanům, že proto je Bůh vydal do moci nečistých vášní jejich srdcí, takže zneuctívají svá vlastní těla. Jejich ženy zaměnily přirozený styk za nepřirozený a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému. (Ř 1,24-27) Tady to je, že Pán Bůh nařídil, aby se o tom mluvilo k lidem a popsaly se ty hříchy. Takže je zřejmá odpověď na druhý argument, který tvrdí, že se tyto hříchy nazývají němé, aby se o nich nemluvilo. Protože Bůh popsal ty hříchy a nařídil o nich mluvit, proto se o nich mluvit má. A proto se o nich má psát, mluvit i se z nich zpovídat.

B) Třetí argument říká: nemá se o těch hříších mluvit, neboť kdo o nich káže, ten učí lidi hřešit. Kdyby tento argument byl správný, pak by Bůh – který o nich mluvil, nařídil o nich mluvit a psát – by učil lidi hřešit. Ale buď požehnaný Bůh, že nařídil lidem mluvit a psát o těchto hříších, ne aby je činili, ale aby se jich vyvarovali. Taktéž činí věrní Boží učedníci, že o nich mluví, aby před nimi varovali a lidé hříchy vyznávali, aby v nich nezemřeli. Snad se zeptáš: Proč se pak nazývají němé hříchy? Věz, že se v Písmu nazývají sodomské, gomorské, adamské, gerarské, segorské a gabaonitské hříchy – podle těch měst, ve kterých takoví hříšníci žili. Především od dvou měst mají své jméno – od Sodomy a Gomory. Proto světci a Pán Ježíš zmiňují v evangeliích Sodomu a Gomoru. Ale Češi je nazývají němé hříchy, avšak ne proto, aby jako němí lidé o nich nic neříkali, neboť kněží o nich mají mluvit jak Bůh nařídil a lidé se z nich mají zpovídat, aby nebyli navěky zatraceni. Nazvali je němými hříchy podle významu města Sodoma, což se vykládá jako mlčící nebo němá. A kdyby někdo chtěl podle významu nazvat ty hříchy, může je nazvat slepé hříchy, protože se Sodoma vykládá také jako slepota, podle toho, že anděl oslepil všechny muže v Sodomě od nejmenšího po největšího ve chvíli, kdy doráželi na svatého Lota, aby jim vyvedl své hosty anděly, aby s nimi souložili, neboť si mysleli, že jsou to muži. Ale mně se zdá, že lidé, kteří těmito hříchy sebe ničí, mají v sobě častokrát ďábla, který je činí němými, aby se z těch hříchů nezpovídali. Kvůli tomu se smí správně nazvat němá posedlost nebo němé hříchy. A nevím, které hříchy lidé více tají a ztěžka se z nich zpovídají. Také se nazývají slepé hříchy – protože oslepují ty, kteří jimi hřeší. Skutečně veliké zaslepení je takto hřešit. Sodoma se také překládá jako odchýlení a neplodná, proto se tyto hříchy mohou nazývat odchylující a neplodné. Protože ti, kteří takto hřeší se daleko odchýlili od Boha a jsou neplodní – neboť ani tělesné děti nemohou porodit, ani v duchu nejsou s to zplodit dobré skutky.

C) Němý hřích je proto velikým, že převrací Boží řád. Proč se lidé berou? Pro plození potomků – a ten záměr oni kazí v kořenu. Tak jako semeno, které nepadne do země, jiného zrna nepřinese a samo zahyne. Za zlého bychom považovali rozsévače, který by tímto způsobem sel. Tak i v tomto případě. Takže od kořene jsou tito hříšníci ničitelé plodu. Příčinu toho nalezneš v knize Genesis, kde řekl Juda Ónanovi, svému synu: Vejdi k bratrově ženě, vezmi si ji podle švagrovského práva a postarej se tak svému bratru o potomstvo. Ale Ónan věděl, že to potomstvo nebude patřit jemu; proto kdykoliv vcházel k ženě svého bratra, vypouštěl semeno na zem, aby svému bratru nezplodil potomka. Jeho počínání bylo v Hospodinových očích zlé, proto usmrtil i jeho. (Gn 38,8-10) Tady to máš napsané. Na mě nereptej kvůli tomu, že píšu o tom, co nám bylo k našemu poučení napsáno skrze Ducha svatého, abychom se obezřetně vyvarovali těchto psot. A kdyby i někteří v ty hříchy už upadli, aby toho odvážně litovali spolu s obyvateli Ninive, kteří se pokořili a činili pokání, když slyšeli proroka Jonáše, jenž vyhlašoval zkázu města za čtyřicet dní. Jim také Pán Ježíš dosvědčuje, že: Mužové z Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením (věz že s kněžským a zákonickým) a usvědčí je, neboť oni se obrátili po Jonášově kázání – a hle, zde je více než Jonáš. (Mt 12,41) V tomto slovu mají mít potěšení ti, kteří chtějí činit pokání – že ještě budou k zatracení soudit ty, kteří si myslí, že jsou nejsvatější.

Kněží nejenže nekážou proti těmto hříchům, ale brání těm, kteří o nich kážou – tak jako bránili sodomští zlosynové svatému Lotovi, když je napomínal a říkal: Bratři moji, nedělejte prosím nic zlého. Hleďte, mám dvě dcery, které nepoznaly muže. Jsem ochoten vám je vyvést a dělejte si s nimi, co se vám zlíbí. Jenom nic nedělejte těmto mužům! Vešli přece do mého přístřeší. Oni však vzkřikli: Kliď se! A hrozili: Sám je tu jen jako přivandrovalec a bude dělat soudce. Že s tebou naložíme hůř než s nimi! Obořili se na toho muže, na Lota, a chystali se vyrazit dveře.

(Gn 19,7-9) Kdo tím byl vinen? Ti zlosynové nebo svatý Lot? Hned se to ukázalo, když ti andělé, které chtěli znásilnit, oslepili všechny muže, takže nic neviděli, i když měli otevřené oči,a vyvedli Lota a jeho příbuzné, aby se s nimi nepropadl do pekla. Oni se hned potom propadli. Kdyby měli dříve časté kázání proti těmto hříchům, možná by se obrátili a nepropadli by se. Proto říká Pán Ježíš městům, ve kterých kázal a ona se nepokořila, toto: Běda tobě Chorazim, běda tobě Betsaido! Kdyby se v Týru a Sidónu děly takové mocné skutky jako u vás, dávno by oblékli žíněný šat, sypali se popelem a činili pokání. Ale pravím vám: Týru a Sidónu bude lehčeji v den soudu nežli vám. A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do pekla sestoupíš.

(Mt 11,20-23) A k tomu o čem jsme psali dříve říká: Neboť kdyby se v Sodomě děly takové mocné skutky, jako u vás, stála by dodnes. Ale pravím vám: Zemi sodomské bude lehčeji v den soudu nežli tobě. (Mt 11,23-24)

Tady to máš, že Sodomští jsou zatraceni a nemají žádnou výmluvu v tom, že jim o těch hříších nebylo kázáno. Ty, které Lot napomínal, ty Pán Bůh zatratil a oslepil hned po tom napomenutí. Potom na ně seslal oheň a síru a město zničil. Co se ale stane s křesťany, kteří byli poučeni a varováni příkladem Sodomských, a přesto hřeší? Běda kněžím, kteří vedou, že to nepřipomínají tak, jak to připomínal Ježíš a jeho apoštolové, vždyť města se propadla a potopa zaplavila celou zemi kvůli tomu, že všichni lidé kromě Noeho a jeho ženy a synů a snach pokazili svoji cestu na zemi, takže když Bůh viděl, jak veliká je na zemi lidská zlost a stále je lidské myšlení nakloněné zlému, litoval, že na zemi učinil člověka. Nepamatují na to, že i po smrti Pána Ježíše lidé stále ve stejné hříchy upadají, jak ukázal Ježíš, když se ho učedníci ptali na den soudu: Až přijde Syn člověka, bude to jako za dnů Noe: Jako tehdy před potopou hodovali a pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noe vešel do korábu, a nic nepoznali, až přišla potopa a zachvátila všecky – takový bude příchod i Syna člověka. (Mt 24,37-39) Tím dal Spasitel výstrahu všem lidem, kteří se po něm narodí, aby pamatovali na minulou potopu a žili tak, jako žil Noe, aby se neutopili ve věčném zavržení, a to především pro smilstvo, do něhož je svět velmi ponořen.

 

Kapitola 53

 

A) Abys lépe poznal hřích smilstva a v obeznámení s ním uměl se ho vyvarovat a radu dát jiným a hříchy takové tupit, věz, že je osm druhů smilstva. Zaprvé mezi svobodnou a svobodným, kteří nejsou vázáni ani manželstvím, ani příbuzenským vztahem, ani zákonem, ani kněžstvím, ani slibem zdrženlivosti až do smrti. Zadruhé je smilstvo, když se vykoná s prostitutkou, ať už je zběhlá nebo tajemná, ať už za peníze nebo bez peněz za ten skutek. Zatřetí je smilstvo nepoctivý pohlavní styk s pannou nebo panicem. Začtvrté je smilstvem soulož ne podle řádu plození ať už s vlastní ženou nebo s příbuznými nebo s duchovními příbuznými. Zapáté smilstvo je cizoložství, jímž se ničí manželská smlouva věrnosti manžela nebo manželky. Nazývá se cizoložstvím podle toho, že je vstoupením do cizího lože. Děje se dvěma způsoby – zaprvé, když jeden nebo jedna je svobodný/svobodná. Zadruhé, když jsou oba v manželství, to je horší hřích. Zašesté smilstvo je zasvěcené osoby ponížení. Znamená to, že se poruší slib Bohu o zdrženlivosti, třeba když panna, vdova nebo rozvedená žena slíbí, že už nikdy nebude žít pohlavním životem. Nebo když manželé oboustranně slíbili Bohu pohlavní zdrženlivost. Stává se to různými způsoby: někdy, když je jedna osoba zasvěcená a druhá ne (například služebník s jeptiškou nebo muž s pannou či vdovou), nebo když jsou oba zasvěceni (například mnich nebo kněz s jeptiškou nebo kněz s jinou pannou či vdovou Bohu zaslíbenou). To jsou čertovy hromady, které sválel. Zasedmé smilstvo je hřích sodomský němý, o kterém jsme již psali podle Písma. Zaosmé je smilstvo mezi manžely, když mají nadmíru líbezný skutek.

B) Pohlavní styk v manželství je správný, pokud je ze tří důvodů: pro potomstvo, jako splacení dluhu, jako ochrana před smilstvem. Kromě těchto příčin je manželský pohlavní styk nazýván příliš líbezným skutkem. Manželé velice potřebují, aby se nechovali chlípně. Málokteré manželství je takto zachované bez chlípnosti. Chlípnost popisuje svatý Augustin – člověk je celý zvířecí, na rozumu pomatený, zapomíná na Boha i své spasení. Kdo se tedy uchrání všedního hříchu? Ale plození dětí, placení dluhu a ochrana před smilstvem omlouvá manželství, aby nebylo k zatracení. Proto podle přirozeného zákona, podle Božího zákona i podle církevního zákona má být zachována posvátnost manželství.

C) Věz, že manželství znamená svatou věc, protože tak jako věrný manžel se svou manželkou jsou v jednotě vůlí a v srdci mají víru, tak tímto věrným spojením zjevují věrné spojení Krista s církví svatou a s každou věrnou a vyvolenou duší. Tak jako nemá duše člověka odejít od Krista smrtelným hříchem, tak i manželka nemá odejít od svého manžela k jinému až do smrti. Proto skutečný souhlas muže a ženy v jednotě je manželstvím, v němž se mohou poctivě rodit děti bez smrtelného hříchu. Řekl jsem souhlas, protože bez souhlasu není manželství platné. Kdyby otec a matka oddali svou dceru někomu za ženu a ona by s tím nesouhlasila, tak i kdyby s ním třeba ležela, přece by nejraději utekla a při svatbě by volala, že nechce být jeho ženou – to není platné manželství. Takže jestli je ten souhlas nedobrovolný, pak to není manželství. Například, když nachytají nějakého služebníka (pacholka) s některou dívkou a řeknou mu: Buď si ji vezmeš za ženu, nebo budeš o hlavu kratší, a on ze strachu o život svolí, to manželství neplatí, jedině by se potom zaslíbila Maňkovi Hósta. To samé platí o ženě, která by někoho přinutila k sňatku. Takže nikdo nemůže druhého přinutit k manželství.

Také si uvědom, že ústní nebo písemný souhlas bez souhlasu mysli a vůle manželství nečiní ani před Bohem, ani před svědomím. Kdo však před soudem odsouhlasí manželský slib, toho právo k manželství zavazuje. Bůh však zná mysl člověka. Dokonce kdyby před tisíci lidmi přísahal ženě nebo žena jemu, avšak jen ústy a ne vůlí, kvůli touze s ní smilnit, pak to není manželství, ale on křivě přísahal usilujíc ji zbavit cti smilněním. Manželství je tedy dobrovolný souhlas. Manželství se má stát řádně podle Božího zákona jako smlouva svobodného muže se svobodnou ženou, kterým nepřekáží slib zdrženlivosti, slib jinému, příbuzenský vztah, duchovní příbuzenský vztah nebo neplodnost. Proč se chceš ženit, pokud nemůžeš zplodit děti? Také rozdílná víra brání manželství; křesťan si nemá vzít nekřesťanku nebo židovku, leda by se nechala pokřtít, neboť křest je brána do křesťanské víry a první svátost. Jestli chceš vědět, komu Pán Bůh zakázal vstupovat do manželství a jak soudí ty, kdo jeho nařízení překročili, přečti si osmnáctou a dvacátou kapitolu Leviticus a sedmnáctou kapitolu Deuteronomium.

D) Věz tedy, že tři věci jsou v manželství dobré: věrnost, děti, posvátnost. Věrnost je v tom, že on ani ona nežijí s někým dalším. Děti, aby byly vychovány podle Božího zákona. Posvátnost je v tom, aby se do smrti neoddělovali. Proto věrnost je ničena cizoložstvím, děti nemají ti, kdo jsou neplodní, ale slib manželů je stálý a nesmí se rušit, pokud je podle Božího zákona. Tyto tři věci mají provázet každé manželství. Jistě jsou i další dobré důvody k manželství jako je smíření mezi lidmi, vyvedení někoho z bludů, pomoc chudé dívce nebo vdově k hmotnému zajištění a mnohé další. Přesto zplození dětí je nejpřednější v manželství, neboť Pán Bůh řekl Adamovi a Evě: Ploďte se a množte se a naplňte zemi. (Gn 1,28) A protože se děti plodí v manželství, mají manželé spolu bydlet (vůlí být spolu, ač někdy jsou od sebe daleko), tak jak Bůh vzal z Adamova boku kost a udělal z ní ženu, přivedl ji k Adamovi a ten, když ji uviděl, řekl: Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať se nazývá muženou, vždyť je z muže vzata. Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem. (Gn 2,23-24) Znamená to, že si vezme jednu ženu s jejím souhlasem a s ní má pohlavní styk. Mnozí porušují toto Boží slovo tím, že se vezmou, ale dál si žijí po svém jinde. Zadruhé ho porušují, když se příliš milují. A zatřetí tím, když spolu spí nemanželským způsobem.

Z toho též můžeme vyvodit, že žena má být muži poddána v dobrém, protože muž je důstojnější. Z toho důvodu, že žena je kusem Adama, udělaná z jedné jeho kosti, avšak z boku, aby byla jeho společnicí. Když se Adam vymlouval ze svého hříchu ve chvíli, kdy se ho Bůh zeptal, proč je nahý, odpověděl: Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta i dala z toho stromu a já jsem jedl. (Gn 3,12)

Ó, nevěrná kosti Evo, jak se stále vineš k Adamovu boku, jak Adamovy syny svlékáš, stahuješ z nich i roucho ctnosti i roucho vlněné! Ó, synové Adamovi, jak moc vám na té kosti záleží, že další kosti v sobě lámete! I když můžete být bez té kosti, necháte se okrádat, svlékat, bít a zabíjet, dokonce i navěky od té jedné kosti. Kéž byste si vzpomněli na Pána Ježíše, nového Adama, který se nechal svléknout, aby naši nahotu přikryl; nechal svůj bok probodnout, aby novou Evu, totiž církev svatou, svou ženu, z moci zlého ďábla vysvobodil. Ze dřeva (stromu) Eva i Adam snědli si smrt, nahotu si způsobili, dostali se do nouze a hanby. Na dřevě (kříži) církev svatá i nový Adam zvítězili, oblékli si oděv ctnosti, obdrželi chválu a zbavili se nouze i hanby. Aby byl jedovatý had dřevem (křížem) poražen, který dříve dřevem (stromem) porazil. Nešlechetné Eviny dcery a zlí Adamovi synové si toho nevšímají. Proto žijí nemanželsky v smilstvu, jedni mimo manželství, druzí v manželství.

 

Kapitola 54

 

A) Víme, že manželství je zde především kvůli plození dětí a hned potom jako ochrana před smilstvem. Tedy jako ochrana před smilstvem u toho, kdo je sám. Jak říká svatý Pavel: Abyste se však vyvarovali smilstva, ať každý má svou ženu a každá svého muže. (1K 7,2) To se týká těch, kteří nejsou vázáni. Také máme znát, že je pět způsobů, jak manželé hřeší proti manželství. První zvyk je, když manželé mazlením a drážděním spolu v chlípnosti se vzrušují. Druhý zvyk je, když nepřirozeným způsobem souloží, jiným, než který Bůh stvořil k pohlavnímu styku. Třetí zvyk je v nedovoleném období. Čtvrtý zvyk je na nedovoleném místě. Pátý zvyk je, když žena menstruuje. Nebo když se blíží ku porodu. Zvířecím lidem je těžké žít jen pro Boží chválu a pohlavně žít jen pro Boží chválu, to znamená kvůli dětem více než pro tělesný požitek. Zadruhé, aby ženu k pohlavnímu životu více motivovala touha po splacení dluhu svému muži než tělesný požitek či jiný důvod. Zatřetí, aby ochrana svého partnera před sexuálním pokušením bylo víc než vlastní tělesný požitek. K pohlavnímu styku nadto může vést cokoliv, co by vedlo k větší lásce k Bohu a k oslavě Boha.

Ale bohužel málo manželů se těchto rad drží a žijí podle řádu, málo, opravdu velmi málo! Málokdy se lidé berou kvůli potomstvu nebo pro slávu Boží či ochranu před zlem. Nejčastěji se nyní berou pro tělesnou rozkoš a pro majetek. Proto je málo skutečných manželů a mnoho je rozvedených. Je snad málo cizoložníků a cizoložnic? Je snad málo těch, kteří se rozhodnou pro sexuální zdrženlivost a pak vstoupí do manželství? Málo je těch, kteří vstupují do manželství kvůli žádostivosti a majetku? Je snad málo těch, kteří provdají své děvčata, panny za staré muže?

B) Je snad málo zmatků? Kdo by je dokázal vyjmenovat? Nedokážu manželům podat jistějšího svědectví o tom, že je jejich manželství správné před Božíma očima (pokud však někomu nedal své potvrzení tak, jak to učinil Adamovi a Evě, které sám oddal, nebo Tobiáše a Sáru, které potvrdil skrze anděla) než to, že pravdivě žijí podle Božího zákona – protože jen jejich skutky ukazují, jaký kdo je. Proto říká svatý Jan Zlatoústý, že praví kněží jsou jen ti, kteří žijí podle Božího řádu, ostatní nejsou ustanoveni od Boha, ale od lidí.

Který sexuální hřích je nejhorší? Zdá se, že nejhorší je homosexuální styk a to z toho důvodu, že ho Bůh nejvíce potrestal, jak jsme již mluvili o zničení Sodomy a Gomory.

C) Je správné zde poznamenat, že homosexuální styk je těžký hřích ze tří důvodů. Zaprvé, že jím lidé hřeší proti Bohu i proti stvoření. Zadruhé, že ten hřích více rozvášní člověka a vede ho k zvířecím zvykům. Za třetí, že okrádá člověka o přirozené dobré věci, o čest a o majetek. Takže ten, kdo se zaplete do homosexuality, ztrácí Boží přízeň, ničí svůj život, ničí svoji pověst před svatými i lidmi na zemi a ztrácí i svůj majetek. To, že je ten hřích proti Bohu, víš z toho, že je proti jeho přikázáním a zvláště proti manželskému zákonu, jímž Bůh přikázal, aby se lidé plodili k jeho chvále. Takže je zřejmé, že homosexualita hasí Boží lásku v člověku. Kvůli tomu hříchu řekl Bůh: Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se v srdci svém. (Gn 6,6) Bůh byl ve svém nitru zasažen velikou bolestí a rozhodl se, že zemi zaplaví vodou; z toho vidíš, že tento hřích je i proti celému stvoření, neboť celá příroda byla tím hříchem poškozená. To by se nestalo, pokud by člověk nezhřešil proti řádu plození, jímž by mohl být svět v harmonii zachován.

Zadruhé je řečeno, že ten hřích rozvášňuje lidi a činí je zvířecí. Důvodem je, že ten hřích spočívá v dotýkání se a dotýkání nejvíce ze všech smyslů rozpaluje a dovádí je až ke zvířecí krutosti. Proto říká Aristoteles, že zvířata bývají v období říje velice krutá. Proto se chraň jelena, vlka, psa, býka i medvěda v jejich čas. Co se už stalo svárů, co bylo vražd a co bylo hádek mezi lidmi kvůli smilstvu. Proto říká Písmo, že člověk na zemi pokazil svou cestu; protože cesta, která vede do nebe, je nesmilnění v manželství, vdovství nebo panenství. Tu cestu kazí člověk, když se vydá na zvířecí cestu a ničí ji svým nepřítelem, totiž tělem, které nemůže schovat.

Zatřetí bylo řečeno, že ten hřích okrádá člověka o přirozené dobré věci. Tak říká svatý Pavel: Žádný jiný hřích, kterého by se člověk dopustil, netýká se jeho těla; kdo se však dopouští smilstva, hřeší proti svému tělu. (1K 6,18) To znamená, že je ničí. Neboť říká Aristoteles, že každá věc se častým používáním ničí.

Dále je řečeno, že ten hřích ničí čest: důvodem je, že se lidé vnitřně proti homosexualitě bouří a homosexuály považují za odporné. Podobně, když Adam s Evou viděli své pohlavní orgány a to, jak se chovají, že tělo už neposlouchá duši, začali se za své pohlavní orgány stydět – v tu chvíli, kdy poznali nahotu své duše z nahoty svého těla. Proto si vytvořili zástěrky, jak říká Písmo. Proto je to hrozně zlé, ohavné a hnusné znamení, když lidé páchají smilné hříchy bez studu.

D) Dále, jakým způsobem smilstvo okrádá člověka o majetek, ví dobře ti, kdo dávají dary, oblékají drahé oděvy a pořádají hody, tance a souboje. Dobře to znají i kněží, kteří platí vydrám almužnu z majetku chudých lidí. Proto říká Šalomoun: Kdo živí ženinu, přijde o majetek. A Pán Ježíš dosvědčil, že marnotratný syn přišel o veškerý svůj majetek hýřením ve smilstvu. Tady je zřejmá příčina, proč se to děje každý den v současnosti, jak pověděl jeden mudrc v roli smilníka: Smilstvo působí šest škod, kterých lituji a nad kterými pláču: peníze dávám,Boha hněvám, hnusným hříchem se sytím, vlhkost dobrou z těla ztrácím, život krátím, učení i rozum ztrácím. Pohlédni na Šalomouna, který těmi šesti škodami kvůli smilstvu upadl dokonce do modloslužby. Ó, Šalomoune, kdes nechal moudrost a kde království?

E) Opravdu to byl chudák, když ho smilstvo spoutalo. Je snad svobodný ten, komu vládne žena? Zavolá-li, přijde, přikáže-li odejít, odejde, žádá-li, aby dal, dá, vyhrožuje-li, bojí se a leká, je-li smutná, on chlácholí, omarodí-li ona, on je nemocný. To si myslíš, že ho považuji za svobodného muže? Zajisté ne, ale za velice podrobeného sluhu, ať už je to král, kníže, pán, rytíř, mistr, kněz nebo mnich.

F) Toto také platí o ženě: tu, kterou kovář ďábel v kuchyni zapálí, u té nečekej slitování; ta zahubí otce, matku, bratra, muže, své dítě i sestru; s ďábly tě pomluví; ta tě, sukničkáři, nakrmí jedem i svou nečistotou; ta nebere ohled ani na Boží tělo; ta koketování nazve zpovědí; flirtování nazve poutí; řekne, že jde na nákup a do pokoje jinému muži vstoupí a hned ráno jde jakoby na mši a přitom má už domluveného jiného; řekne, že slíbila jít na pouť, přitom neslíbila, jen to byla záminka pro smilstvo, ne zbožnost. Když něco chce muž zařídit, řekne: Nic nedělej, já to sama zařídím! Tímto způsobem si domluví smilnění, kterého by jinak nedosáhla: Jednou se udělá nemocnou, muž si lehne jinam a ona jiného připustí; jindy bude stonat, aby se mohla vyzpovídat knězi a když přijde, ona si s ním chce popovídat – a Bože chraň, aby neučinila ještě něco horšího. Je to sebejistá manželka, jistá ve smilstvu, protože když porodí dítě, muž je krmí, protože má za to, že je jeho vlastní. Když má starého muže, klidně mu řekne: To jsme šťastní, že spolu máme po sedmi letech dítě, milý pane. Jen si zkus její lest odhalit: buď pláče, buď nadává, buď vášní, buď muži do očí lituje a omlouvá se, a jen se obrátí k jinému, vyplázne na něj jazyk.

G) Pokud je to vdova, bojí se jen toho, aby neotěhotněla, nemá muže, který by ji chránil, zkoumá různé nápoje, aby nepočala; počne-li, hledá způsob, jak se dítěte zbavit v břichu. Když se narodí a na mámu pláče a křičí, lekne se a zachvácená zlostí, udáví dítě; dívá se jinam – a umře dítě, aniž by ochutnalo mateřského mléka. Ó, hříchu! Nevinné dítě pocítí nejprve nepřítele a ne přítele, toho nepřítele, jehož těla dílem je. Dříve než zakusí život s živými, bude mezi potracenými; smrt dříve vylouskne, než okusí života; sotva se narodí, hned svou matku hříchem zničí.

H) O pannách – říkají dvořané – nesluší se mluvit. Je pravda, že čisté panny nemá kdo hanět; avšak která je pannou, kdo to ví? Neporušenou pověst má panna, dokud ji neprozradí dítě v těle nebo její jazyk; nejednou věnec nese a panenství již ztraceno v lese. Chůze, oděv, vyjadřování, oči, tanec – to vše ji odhaluje. Jaká je uvnitř, poznáš z její řeči; běhá sem i tam a stále hledí k mužům; obrací se sem i tam; bere dary, u jednoho vezme a druhému dá a slibuje ne jednomu; co má v sobě za vášně, ať raději druhý neví. Čistou pannu zachovej, Kriste milý.

 

Kapitola 55

 

Nakolik je závažný hřích sodomie neboli homosexuální styk, zda více než jiné hříchy? Je třeba vědět, že každý hřích má jinou závažnost. A samozřejmě největší závažnost má hřích, který je zneužitím velkého daru od Boha nebo zpronevěra Boží milosti, v tom je totiž nevděčnost. Proto Pán Ježíš říká městům, které znali Boží slovo a Boží moc, ale nejednali podle toho toto: Běda tobě Chorazim, běda tobě Betsaido! Kdyby se v Týru a Sidónu děly takové mocné skutky jako u vás, dávno by oblékli žíněný šat, sypali se popelem a činili pokání. Ale pravím vám: Týru a Sidónu bude lehčeji v den soudu nežli vám. A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do pekla sestoupíš. Neboť kdyby se v Sodomě děly takové mocné skutky, jako u vás, stála by dodnes. Ale pravím vám: Zemi sodomské bude lehčeji v den soudu nežli tobě. (Mt 11,20-24) Kristus nás tu ujišťuje, že pohanská města, která hřešila nejhoršími hříchy, budou souzena mírněji, než města, ve kterých žili Židé, která však nevděčně odmítla Kristova slova. Ten, kdo ničí a rozptyluje duchovní semena (myšleno Boží slovo, skrze které se plodí Boží synové), hřeší hůře a hrozněji, než ten, kdo ničí a maří semeno svého těla (sperma, ze kterého se plodí fyzické děti). A to z toho důvodu, že duchovní semeno je hodnotnější a vzácnější, neboť se z něj rodí duchovní a vzácnější potomstvo skrze milost Ducha svatého. Z tělesného semene se rodí tělesný člověk, syn ďáblův, který směřuje k věčné záhubě. Běda tomu, kdo to Boží semeno ničí v sobě a dusí v druhých. To však neomlouvá homosexuální styk, je to velmi vážný hřích, jak jsme už dokázali. Křik ze Sodomy a Gomory je tak silný a jejich hřích je tak těžký, že už musím sestoupit a podívat se. (Gn 18,20) O závažnosti toho hříchu svědčí zničení pěti měst, které jsme již jmenovali. Byla potrestána nejen sama o sobě, ale i jejich děti a vše ostatní bylo vrženo do strašného místa. Přečti Starý i Nový zákon a uvidíš, že nikdy nebyla království tolik potrestána jako za hřích smilstva. I pohané, které ze země dříve Hospodin vyhnal, páchali pod každým zeleným stromem tento hnusný hřích. Pak se toho začali dopouštět Židé a byli od pohanů přemoženi. A nejen to, nýbrž i křesťanská království a města byla zničena kvůli tomuto hříchu, jako například Trója.

B) Dále je zřejmé, že každý hřích smilstva má jinou příčinu viny – ať už je to zneuctění zasvěcených Bohu, poskvrnění rodičky v šestinedělí, styk s pannou, cizoložství i běžné smilstvo.

C) Vina těch, kteří jsou zasvěceni Bohu a přitom žijí sexuálně, spočívá v tom, že rozhodnutí a vyvolení Ducha svatého má být svatější, slib čistoty slavnější a kněžský úřad nejdůstojnější. To se týká kněží, jeptišek, mnichů a jiných zasvěcenců. Co může být hroznější a nespravedlivější, než když kněz těma rukama, kterýma žehná lidem, láme Tělo Kristovo a podává, které klade na hlavu lidem, aby přijali Ducha svatého, těma stejnýma rukama osahává kurvu a dráždí svůj úd – on smrdutý a bídný a ona smrdutá a bídná. A stejnými ústy, kterými líbá a přijímá Tělo Kristovo v podobě chleba, líbá také kurvu. Proto říká svatý Bernard: Ó, nešlechetný knězi, který zrazuješ Pána spolu s Jidášem. Stejnými ústy líbáš kurvu, kterými jsi líbal Syna člověka, syna čisté panny Marie. Ó, divná je to věc, a ohromné Boží milosrdenství, že se hned nerozpukneš na dvě části jako Jidáš a že tvou duši nevezme čert. Takový ať ví, že pokud nebude činit, milostivý Spasitel ho sice hned nepotrestá v jeho těle, ale nakonec ho potrestá věčnou záhubou. Knězi, pohleď jak je to vážný hřích ve srovnání s Jidášem: Jidáš velmi zhřešil, když prodal smrtelného Krista v těle, ale ty tupíš oslaveného Krista; za Jidáše ještě nebyl Kristus mučen, ale za tebe je již umučen. Jidáš neměl víru v plnosti, ale ty bys již měl mít víru v plnosti. Jidáš nebyl varován svým odstrašujícím koncem, jako máš nyní ty. Divím se, že se nebojíš, když víš, že do Jidáše vstoupil ďábel ve chvíli, kdy pojedl tělo Kristovo a nakonec pukl při sebevraždě. Nepřijali toho apoštola v nebi, aby kněží dobře věděli, že když nebudou dobře žít, kněžský úřad je nespasí. Jaký trest patří biskupu nebo knězi nebudu nyní popisovat. Avšak apoštolský sněm rozhodl, aby každý kněz, který se dopustil smilstva, byl navždy zbaven kněžského úřadu.

D) Dvojité cizoložství je vážnější hřích, než jedno. Dvojité cizoložství je, když oba cizoložníci mají svého partnera. U ženy je jedno cizoložství horší než u muže a to v případě, že se ho dopustí kvůli početí dítěte, protože potom otec neví, čí je to dítě. To pak povede k tomu, že takové dítě bude dědicem spolu s vlastními dětmi, ke klamné úctě k otci a k nebezpečí příbuzenských svazků – že si bratranec vezme sestřenici. Takže z toho plynou mnohé zmatky, které jsou proti svatému manželství. Nediv se tomu, že Pán Bůh rozhodl, že přestupník zákona musí zemřít, je to proti přirozenému zákonu. Neboť cizoložník má milovat druhé jako sám sebe. Každý manžel má být odhodlán raději přijít o majetek, než by připustil, aby jeho žena měla styk s jiným mužem. To platí i o ženě. Proto je přikázání Nezcizoložíš mezi přikázáním Nepokradeš a Nezabiješ. Trest za smilstvo, který Bůh dopustí je vraždění a válka. Proto, že cizoložstvím se člověk dopouští porušení přátelskosti vůči bližnímu, proto Bůh řekl Davidovi, poté co zcizoložil, toto: Nyní se už nikdy nevyhne meč tvému domu, protože jsi mnou pohrdl, a vzal jsi Chetejci Urijášovi ženu, aby ti byla manželkou (2S 12,10) A kdo může vypsat mnohé další pokuty, které Bůh dává za cizoložství? Jen to vím, že jsem znal mnohé cizoložníky, kteří umírali strašnou smrtí v hanbě. Jejich duše neodsuzuji, mluvím pouze o jejich tělesné smrti.

E) Pokud je panna znásilněna, je to horší hřích, než kdyby to bylo s jejím souhlasem. Přesto má muž, který ji zbavil panenství vinu, která spočívá v tom, že ji tím zbavuje stydlivosti. A tak je to začátek a příčina všeho dalšího smilstva, kterého se ona v životě dopustí. Tak jako dobrý začátek je příčinou všeho dobrého, které později přijde, stejně tak i ztráta panenství je počátek dalších hříchů – třeba se pak stane prostitutkou nebo zabije své dítě. Druhý díl viny spočívá v samotném zbavení panenství – neboť ji zbaví panenství, které jí už nikdy nikdo nemůže vrátit. Tím způsobem ji připraví o korunku, to je zvláštní odměna za panenskou čistotu. Proto dívko, když přijdeš o panenství, sundej z hlavy závoj, který představuje odměnu za panenskou čistotu, jinak budeš závojem lhát tak, jako lže věnec, který mají pověšený před pivnicí, věnec znamená víno a přitom tam žádné víno nemají, pouze pivo. Proto těžko věřit závoji na hlavě, když nevíš, co zůstalo v soudku. Další vina ztráty panenství spočívá v tom, že taková žena není způsobilá k manželství a zůstává na ní hanba před lidmi, pokud se o tom ví. Proto také synové Jákobovi byli rozhořčeni zneuctěním své sestry Diny a proto zabili Šekema a jeho rodinu. Ó, kolik mužů se ještě zklame, když se domnívají, že si berou panny a přitom jsou to kurvy; berou si skořápku bez jádra; plevu bez zrna; lusk bez hrachu; červ provrtal skořápku, cep vyrazil zrno a čert sezobal hrachové zrno.

F) Sexuální poměr příbuzných má vinu v tom, že ničí příbuzenský vztah a přátelství. Proto Bohem určený trest za tento hřích je smrt. Bůh ve svém zákoně vyjmenovává mnoho příbuzenských vztahů. Další vina toho hříchu spočívá v tom, že je to po vzoru ďábla spojení proti Božímu řádu a příčinu má v chlípnosti. Proto svatý Pavel vydal ďáblu muže, který smilnil se svou nevlastní matkou. Další důvod viny je v tom, že je to zvířecí spojení, tak prase nebo pes se páří s těmi, kdo jsou ze stejného rodu. Proto byl Amón zavražděn svým bratrem, protože znásilnil svou sestru.

Takže různé hříchy mají své vlastní provinění. Ale buď si vědom toho, že jsou mnohé další příčiny a okolnosti, které hříchy smilstva mohou přitížit nebo polehčit. Zvláště nevděčnost při hřešení činí hřích závažnějším. Například u vzdělaných lidí nebo když se hříchy opakují v zatvrzelosti srdce. Tak jak říká svatý Augustin: Častokrát hřeší více manžel se svou ženou, než jiný s kurvou – když spolu nežijí podle řádu.

G) Milý křesťane věz, že po vtělení Božího syna je každý hřích smilstva závažnější než před vtělením. Především proto, že Bůh je naším bratrem, když na sebe vzal naše tělo a způsob života. Proto milý Bože, náš otče a bratře Pane Ježíši, nedovol, abychom svým smilstvem ničili a ponižovali své tělo a tím způsobem zatlačovali šeredně do bláta a hnisu velikého krále v smradlavém blátě smilstva. Skutečně – naše postavení je vysoko nad anděly, protože skrze Pána Ježíše je lidství povýšeno a zhodnoceno; kéž nám pomůže, abychom zachovali své lidství bez znečištění smilstvem.