Vedoucí chval, učitel, hudebník, autor i vedoucí workshopů pro chválící týmy a mentor hudebních skupin. Dlouholetý spoluorganizátor a moderátor víkendů uctívání ve sboru KBwCh v Kališi (Polsko) a každoročních chval evropských národů v průběhu Svátku stánků. Nese a rozvíjí vizi vylití Ducha svatého v Evropě, je organizátorem víkendů „Songs of Nations“ v Herrnhutu, podporuje vizi stánků uctívání „Praha v ohni“. Zakladatel sboru v Łęknici.

Zabývá se dědictvím české reformace a jejími významnými osobnostmi. Napsal dvě knihy o tomto dědictví - České studny, Studna lásky k pravdě. Věří, že obnova české společnosti přijde skrze návrat k dědictví otců, navázání na historické kořeny národa a obrácení se ke Kristu. David Loula je prezidentem spolku České studny, zakladatelem Národní modlitební stráže a Davidových stánků. Je ženatý a má sedm dětí.

Již od dětství se věnuji hudbě a od mládí vidím jako hlavní význam hudby oslavu našeho Stvořitele. Působil jsem v několika hudebních seskupeních, se kterými jsme sloužili při pravidelných bohoslužbách či na různých konferencích. S manželkou Hankou jsme vedli a hudebně vzdělávali dětskou kapelu, se kterou jsme vystupovali pravidelně na dětských konferencích pořádaných KMS, ale i jinde. V poslední době se více zaměřuji na prorocký rozměr v uctívání a na evangelizaci propojenou s uctíváním a Boží přítomností.
Vystudoval jsem teologickou fakultu a dlouhodobě jsem byl starším sboru, několik let také pastorem.

Hudba mne provází od dětství, kdy jsem jako žáček tehdejší „lidušky“ začínal se zobcovou flétnu; následovaly klarinet a saxofon. Později jsem od dechových nástrojů postupně přecházel ke kytarám a zpěvu. V roce 1997 jsem odjel se skupinou křesťanů z Vysočiny do Dolomit. Tam Bůh zasáhl moje srdce a dal se mi poznat. Začal jsem navštěvovat křesťanský sbor a říkal si, že s muzikou je konec, teď půjdu cestou pokorného křesťana. Ke svému údivu jsem ale zjistil, že ta úžasná křesťanská parta hraje, zpívá a chválí svého Boha. Našel jsem, co jsem dlouho hledal. A aby mé hraní na kytaru bylo pro Jeho slávu, a ne k zarmoucení, navštěvoval jsem několik let kytarovou školu Oty Pinknera. To byl důležitý základ mého dalšího směřování ve hře na hudební nástroj.

V současnosti jsme společně s mojí manželkou Miladou součástí komunity Hnízdo v Jiřicích u Humpolce. Naší vizí je budovat modlitební dům, kde je neustále uctíván náš Bůh. Toužíme vytvářet prostředí pro setkávání křesťanů, být společně ve chválách a modlitbách. Souběžně jsem součástí dalších dvou chválících týmů, Beracha a Abraham´s worship.

V poslední době se často dostávám se službou chval ven, na ulici. Chvála na ulicích mění duchovní atmosféru ve městech, zasahuje srdce lidí, přináší radost, uzdravení, řešení do nepříznivých situací. Je to pro mě nová cesta chvály a uctívání, po které mě Bůh vede.

Mí rodiče jsou hudebně nadaní a hudba se prolínala celým mým dětstvím. Bylo pro mě přirozené si denně pobrukovat, a to mi zůstalo až dodnes. V patnácti letech jsem předala život Bohu a začala zpívat pro něj a jemu. Stalo se to mým povoláním, a proto jsem léta součástí hudební skupiny u nás v církvi Hosana ve Varnsdorfu. Až Škola uctívání mě ale naučila nový rozměr – prorocký. Co to znamená? Nezpívám pouze krásné křesťanské písně, ale vstupuji během zpěvu na „neznámé území víry“, kde se snažím naslouchat Božímu hlasu a zazpívat, co právě slyším. Taková píseň pak ovlivňuje nejen mě samotnou a všechny ty, kdo jsou nablízku, ale třeba i celé město či národ. A to miluju. Tímto směrem jdu a ráda vás tam vezmu s sebou.

Školu uctívání jsem si prošla od jejího začátku. Rok po roce jsem ve škole objevovala vždy něco nového o mém Bohu. Jeho charakter, lásku, péči, dary, které lidem dává. Bůh tvaroval moje srdce kousek po kousku. Laskavě, ale důsledně. Nejprve jsem byla účastnicí, pak asistentkou, a letos v roce 2025 se chystám hudební seminář vést. Sdílím to s radostí a vděčností, neboť vidím, jak Bůh činí nové učedníky a touží po tom, aby jeho lid věděl, jak jej uctít v duchu a v pravdě, a to rozličnými způsoby.

Kéž je nás víc a víc a náš hlas je slyšet do všech koutů země. Zkrátka chci říct, že těch sedmi dní nebudete litovat. 🙂 Přijeďte a pojďte k Božímu trůnu s námi.

Školu uctívání jsme poprvé navštívili v roce 2018. Od té doby jsme absolvovali několik ročníků a jsme rádi, že nyní můžeme předat dál, co jsme sami načerpali. Velmi ceníme, že škola je místo, kde se lze v bezpečí a toleranci učit uctívat Pána novým způsobem pod vedením Ducha Svatého. Vždycky nám dělá radost vidět, jak Bůh propojuje do jednoty bratry a sestry napříč denominacemi.

Během minulých let jsme přijali povolání do tance v Duchu Svatém jako manželé. Naše srdce jsou naplněna úžasem a vděčností, když vidíme, jak Otec jedná se svými dětmi a přivádí je ještě blíž k sobě, aby mohly zakusit opravdové přijetí, svobodu a radost. V pohybu a tanci vidíme velkou příležitost, jak může Bůh jednat s každým z nás.

Jsme 13 let manželé, požehnaní třemi úžasnými dětmi. Jsme Moravané žijící v Hranicích, pracujeme v sociálních službách a jsme členy Církve bratrské.

K výtvarném umění jsem se dostala spíše z nouze, když jsem si při hodinách na gymnáziu kreslila do sešitu. Později za dramatických okolností, když můj přítel přišel skoro o život, jsem vydala Bohu své sny – mít velkou rodinu a dělat knížky pro děti. Bůh se oslavil – můj přítel se zázračně uzdravil a máme spolu čtyři děti. Navíc dnes učím studenty na vysoké škole dělat knížky (nejen) pro děti.

V posledních letech mi Pán Bůh otevřel oči pro prorockou službu a uctívání. Tanec je mi modlitbou a uctívání obecně nevyčerpatelným zdrojem a útěchou v těžkých chvílích. Postupně objevuji, jak mohu spolupracovat s Duchem svatým v oblasti své vlastní výtvarné tvorby, v níž často propojuji obraz s písmem.

Fascinuje mě, když mě Pán vede a mohu být součástí Jeho velké mozaiky. Mám ráda lidi a jsem vděčná, když mohu předávat vše, co jsem od Něj sama přijala; když mohu lidi povzbuzovat a napomáhat jim k větší svobodě v tvorbě.