Oslavujeme výročí 400 let od posledního vydání jednodílné Bible kralické v Kralicích nad Oslavou. Výročí je to významné, protože Bible kralická ovlivňovala český národ nejen po několik staletí, ale ovlivňuje jej dodnes. Všeobecně se uznává, že Bible kralická je uměleckým skvostem, významnou literární památkou, kulturním dědictvím národa, velmi kvalitním překladem z původních jazyků a knihou, která pomohla zachovat český jazyk před germanizací v obdobích rekatolizace. Ovšem položme si otázku: Je to vše, co dala Bible kralická českému národu? Je skutečně pouhou památkou, kterou si po staletích připomínáme, nebo je něčím mnohem více?

Jan Amos Komenský, biskup Jednoty bratrské, současník kralické tiskárny, přítel Karla staršího ze Žerotína, napsal po skončení třicetileté války závěť. Tuto závěť psal z exilu nikoliv za sebe, ale za umírající Jednotu bratrskou, kterou viděl hynout, a proto chtěl odkázat českému národu dědictví, které sama Jednota převzala po svých předcích. Komenský popisuje šest hodnot, které odkazuje českému národu s naléhavým voláním, aby se těchto hodnot chopil, jakmile k tomu dostane od Boha příležitost. První hodnotou byla láska k pravdě a hned druhou byla Bible kralická, o které píše: Odkazuji tobě za dědictví knihu Boží, bibli svatou… Přijmi to tedy za svůj vlastní klenot, vlasti milá, a užívej toho k slávě Boží a svému v dobrém vzdělání.

Komenský, který je považován za učitele národů, je ctěn ve světě více než ve své vlasti a jeho rady dodnes inspirují mnohé učitele, teology a vědce k novým objevům. Jak tento významný učitel přistupoval k Bibli? Ve svém spise Unum necessarium přirovnal přístup člověka k Bibli k jeho vstupování do ráje. V ráji byl strom života a strom poznání dobrého a zlého. Když Adam a Eva snědli ovoce ze zakázaného stromu poznání dobrého a zlého, byli vyhnáni z ráje a ztratili část důstojnosti, kterou měli dříve. Komenský píše: Kdokoliv tedy vstoupí do tohoto Božího ráje, do Bible, měl by vstupovat s nejpevnějším předsevzetím přimknout se ke stromu života a vyhnout se stromu vědění dobrého a zlého. To znamená zabývat se touto knihou ne proto, aby se stal učenějším, ale svatějším.

Rozdíl v přístupu k Bibli je rozhodující: jedno jezení vede k smrti, zatímco druhé k životu. Stejná kniha, rozdílný výsledek. Kdo chce pochopit Boha skrze Bibli rozumem, nedojde života, kdo však ochutná plodů stromu života v Bibli, najde život. Sám Ježíš Kristus říkal: Jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského (Mt 18,3). Komenský ukazuje, že děti vcházejí srdcem, a tak i dospělí mohou do Božího království vejít prostou vírou srdce, ne skrze rozumové pochopení.

Ovšem tento důraz na Bibli jako praktickou knihu, podle které je třeba žít, nejen o ní mluvit, se vine celou českou historií už od Cyrila a Metoděje a prvního otce české reformace Milíče z Kroměříže. Se stejným postojem přistupoval k Bibli také Jan Hus – hněval se na ty, kdo si zakládají na krásných knihách, zaobírají se písmem, kresbami, koženou vazbou s umělecky kovanými rohy, ale nevstupují do této knihy, aby si ji přečetli. Proti takovým povrchním lidem staví opice, které, když najdou ořech, nekochají se ve skořápce, ale hned dobývají jádro: To samé si říkám o knihách, které mají stejně jako obrazy přivádět lidi k myšlenkám na nebeské věci a k svatému rozjímání. Proto ten, kdo knihy okovává, ten více miluje to kování, než samotný text. Důvodem je to, že ho nezajímá text, ale spíše vezme okování a pečlivě si je prohlíží a obsahu si nevšímá. V tom je nemoudřejší více než opice, která když si vezme ořech, nekochá se ve skořápce, ale ihned dobývá jádro.

Bible není obyčejná kniha. Je to živé slovo Boží, které po staletí měnilo a dosud mění životy lidí na celém světě, dává lidem naději v těžkých dějinných obdobích a přesahuje do věčnosti. Bible je stále nejčtenější knihou na světě, její poselství je stále aktuální. Dnes žijeme v období rozkladu trvalých hodnot, které národy ctily a na kterých budovaly společnost po celá staletí a tisíciletí. Nyní tyto hodnoty opouštějí jako zastaralé. Důsledkem neboli ovocem tohoto postoje je ekonomická a politická krize, která však plyne z velké krize hodnotové a morální. Původní příčinou je krize duchovní. Společnost i jednotlivci ztratili své kořeny, jsou vykořenění, a tudíž bez ideálů, bez naděje do budoucnosti a bez identity. Zůstali sami bez Boha.

Bible nám všem dnes ukazuje cestu z krize, dává světlo a naději, přináší uzdravení a obnovení. Poskytuje lidem vědomí jejich hodnoty a zakořeňuje je zpět v jejich identitě. To hlavní v Bibli je pravda. Pravda, která osvobozuje. Osvobozuje od všeho, co ničí lidský život, od závislostí, od pýchy i od nás samých. Pravda osvobozuje, protože otevírá oči a ukazuje řešení. Pravda osvobozuje také k životu v opravdovosti, ryzosti, pokoře a čisté víře. Zosobněním této pravdy je osoba Ježíše Krista, bez kterého bychom pravdu nemohli nalézt.

Jan Hus odkázal českému národu lásku k pravdě jako dědičný úděl a poslání, když vyslovil svůj známý výrok, který později potvrdil svou smrtí v Kostnici: Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, mluv pravdu, drž pravdu, braň pravdu až do smrti, neboť pravda tě vysvobodí od hříchu, od ďábla, od smrti duše a nakonec od smrti věčné.