Slavíme 401 let od posledního předbělohorského vydání Bible kralické. Tato slavnost se jmenuje Kralický klenot. Proč právě Kralický klenot? Název se odvíjí od odkazu Jana Amose Komenského, který jménem Jednoty bratrské odevzdal českému národu dědictví šesti hodnot, které Jednota bratrská vyznávala a ve kterých vynikala. První hodnotou je láska k pravdě a hned za ní na místě druhém je Bible, kterou Komenský odevzdává našemu národu se slovy: Odkazuji tobě za dědictví knihu Boží, bibli svatou. Přijmi ji tedy za svůj vlastní klenot, vlasti milá.
Komenský považoval Bibli za klenot, tedy něco velice hodnotného, co slouží člověku k budování a vzdělávání. My považujeme Bibli kralickou za národní poklad a literární skvost, a to zejména kvůli krásnému jazyku, kvalitnímu uměleckému zpracování sazby a jedinečnému provedení vazby. Ovšem toto by bylo málo, pokud bychom pominuli obsah Bible, tedy poselství, které je více než samotná kniha. Komenský přirovnává Bibli k ráji, kde rostou dva stromy – strom poznání dobrého a zlého a strom života. První lidé pojedli ze stromu poznání a do světa vstoupila smrt. Touha po vědění bez odhodlání žít podle poznané pravdy nevede k životu. Můžeme do Bible vstupovat jako zvědavci, kteří se chtějí dozvědět něco nového, nebo můžeme vstoupit do ráje a jíst ze stromu života a tak dojít věčného života. Komenský říká, že máme přistupovat ke stromu života, to znamená číst tuto knihu ne proto, abychom se stali učenějšími, ale svatějšími. Měl na mysli, aby náš život byl prostoupen čtenou pravdou a začali jsme žít podle víry, spravedlnosti a lásky, která se v Bibli objevuje. Jinými slovy, abychom žili podle toho, co v Bibli čteme. Aby se slovo stalo tělem v našich životech.
Je zajímavé, že velice podobným způsobem o Bibli uvažoval Jan Hus. Ten též píše o knihách, že je na nich důležitější obsah a poselství než samotná kniha. Hus píše: Proto kdo knihy zlatem nebo stříbrem okovává, ten okování miluje více než písmo. Příčinou je, že ho nezajímá kniha, která též písmo má, ale okování, které pečlivě prohlíží a na písmo nedbá. A je tak nemoudřejší než opice, která když vezme ořech, nekochá se ve skořápce, ale ihned jádra dobývá.
A jsme u lásky k pravdě, kterou nám Komenský odkázal hned na prvním místě svého Kšaftu. Známá slova Komenského o tom, že se po přejití vichřic hněvu vláda tvých věcí k tobě zase navrátí, lide český, pokračují slovy: A pro tuto naději tě činím dědicem všeho toho, co jsem po svých předcích zdědila a přes těžké časy zachovala. Na prvním místě lásku k Boží čisté pravdě, kterou ti před jinými národy nejdříve službou Mistra Husa ukazovat začal Pán. Je to tvé dědictví, tobě dané před jinými národy. Nejde o to, co je na povrchu, ale o to, co je uvnitř. A to platí nejen o knihách, ale i o lidech. Nezáleží na tom, jak se lidé oblékají, co jí a jak vypadají při prvním setkání. Záleží na tom, co mají ve svém srdci. A láska k pravdě není o informacích odpovídajících realitě, láska k pravdě je o životě v pravdě, o životě v upřímnosti a pravdivosti. Opravdovost. Bůh říká, že má zalíbení v niterné opravdovosti. On nemá rád přetvářku a pokrytectví. A Češi také nemají rádi přetvářku a pokrytectví, a to i přesto, že sami často jednají neupřímně, protože nemají odvahu žít a mluvit pravdu. Proto si někdy nasadí potřebnou masku na svoji tvář, aby ukryli své skutečné nitro. A přece milují upřímnost, i když je někdy nepříjemná.
Láska k pravdě je dnes téměř neznámý pojem, ale o to více se mluví o autenticitě a o integritě osobnosti. To jsou cizí slova vyjadřující opravdovost – lásku k pravdě. Jde o to, aby člověk věřil tomu, co dělá, a dělal to, čemu věří. Aby byl soulad a harmonie mezi vnitřním přesvědčením, slovy a skutky. A právě Češi jsou zvláště citliví na rozpor mezi slovy a skutky, o čemž svědčí staré přísloví „Káže vodu a pije víno.“ Komenský i Hus byli opravdoví lidé, kteří pro svoji víru trpěli. Trpěli pro svoji víru v Ježíše Krista, který pro ně byl větší hodnotou než jejich vlastní život. A dnešní mladí lidé hledají vzory, vyhlíží opravdové lidi, kteří mají své ideály hodně vysoko a dokáží podle nich žít. Když takové najdou, následují je, protože jsou zoufalí z prázdnoty a konzumnosti života bez perspektivy a bez ideálů, pro které stojí za to žít. Kde najít tyto ideály života a perspektivu budoucnosti? Bible nám takových ideálů nabízí mnoho. Je pro nás inspirací pro život v odvážné víře a k životu v lásce k Bohu i lidem. A právě dnes společnost potřebuje tyto ideály věčnosti více než kdy dříve.
Zakončím Husovou výzvou českému národu: Prosím vás i napomínám, abyste Pána Boha milovali, jeho slovo přijímali a rádi ho slyšeli i plnili.
David Loula
