Hudba mne provází od dětství, kdy jsem jako žáček tehdejší „lidušky“ začínal se zobcovou flétnu; následovaly klarinet a saxofon. Později jsem od dechových nástrojů postupně přecházel ke kytarám a zpěvu. V roce 1997 jsem odjel se skupinou křesťanů z Vysočiny do Dolomit. Tam Bůh zasáhl moje srdce a dal se mi poznat. Začal jsem navštěvovat křesťanský sbor a říkal si, že s muzikou je konec, teď půjdu cestou pokorného křesťana. Ke svému údivu jsem ale zjistil, že ta úžasná křesťanská parta hraje, zpívá a chválí svého Boha. Našel jsem, co jsem dlouho hledal. A aby mé hraní na kytaru bylo pro Jeho slávu, a ne k zarmoucení, navštěvoval jsem několik let kytarovou školu Oty Pinknera. To byl důležitý základ mého dalšího směřování ve hře na hudební nástroj.

V současnosti jsme společně s mojí manželkou Miladou součástí komunity Hnízdo v Jiřicích u Humpolce. Naší vizí je budovat modlitební dům, kde je neustále uctíván náš Bůh. Toužíme vytvářet prostředí pro setkávání křesťanů, být společně ve chválách a modlitbách. Souběžně jsem součástí dalších dvou chválících týmů, Beracha a Abraham´s worship.

V poslední době se často dostávám se službou chval ven, na ulici. Chvála na ulicích mění duchovní atmosféru ve městech, zasahuje srdce lidí, přináší radost, uzdravení, řešení do nepříznivých situací. Je to pro mě nová cesta chvály a uctívání, po které mě Bůh vede.

Vyrostla jsem v křesťanské rodině. Od malička jsem s maminkou zpívala písně o Ježíši a tatínek mi před usnutím vyprávěl biblické příběhy. Ale až v roce 2016 jsem se na jednom festivalu během chval rozhodla vydat život Bohu. Již tehdy mi bylo jasné, že se budu věnovat právě uctívání, že chvála bude oblast mé služby. A to se také opravdu stalo a děje se to dodnes.

Při uctívání je pro mě nejdůležitější, abych jen nehrála písničky, ale abych přiváděla lidí k Božímu trůnu.

Od dětství jsem z jakéhosi důvodu milovala Čechy a v roce 2022 mě Pán povolal, abych zde sloužila. Tím naplnil svůj plán a mou touhu.

Mí rodiče jsou hudebně nadaní a hudba se prolínala celým mým dětstvím. Bylo pro mě přirozené si denně pobrukovat, a to mi zůstalo až dodnes. V patnácti letech jsem předala život Bohu a začala zpívat pro něj a jemu. Stalo se to mým povoláním, a proto jsem léta součástí hudební skupiny u nás v církvi Hosana ve Varnsdorfu. Až Škola uctívání mě ale naučila nový rozměr – prorocký. Co to znamená? Nezpívám pouze krásné křesťanské písně, ale vstupuji během zpěvu na „neznámé území víry“, kde se snažím naslouchat Božímu hlasu a zazpívat, co právě slyším. Taková píseň pak ovlivňuje nejen mě samotnou a všechny ty, kdo jsou nablízku, ale třeba i celé město či národ. A to miluju. Tímto směrem jdu a ráda vás tam vezmu s sebou.

Školu uctívání jsem si prošla od jejího začátku. Rok po roce jsem ve škole objevovala vždy něco nového o mém Bohu. Jeho charakter, lásku, péči, dary, které lidem dává. Bůh tvaroval moje srdce kousek po kousku. Laskavě, ale důsledně. Nejprve jsem byla účastnicí, pak asistentkou, a letos v roce 2025 se chystám hudební seminář vést. Sdílím to s radostí a vděčností, neboť vidím, jak Bůh činí nové učedníky a touží po tom, aby jeho lid věděl, jak jej uctít v duchu a v pravdě, a to rozličnými způsoby.

Kéž je nás víc a víc a náš hlas je slyšet do všech koutů země. Zkrátka chci říct, že těch sedmi dní nebudete litovat. 🙂 Přijeďte a pojďte k Božímu trůnu s námi.

Tanec je mojí modlitbou. Mou vizí je vidět roztančenou církev a přinést tanec do všech křesťanských společenství. S radostí předávám dál vše, co jsem se naučila na Škole uctívání v ČR, mezinárodní škole uctívání, v Radosti v ulicích a v prorockém hnutí Orli.

Vedu a vyučuji tanec v Domě modlitby v Jiřicích, na křesťanských konferencích, workshopech, v církvích. Uctívání je velmi mocnou duchovní zbraní. Často vidím, jak jsou skrze tanec uzdravována srdce, mysl i tělo. Uvědomuji si, jak je důležité pochopit význam tance, barev, symbolů a vše to s autoritou uvolňovat do duchovního světa. Zaměřit se a soustředit se na intimitu s naším nebeským Otcem, propojit tanec s vnitřním uzdravením a poznat i prorocký význam tance.

S manželem Radkem máme tři děti a jsme členy církve Slovo života v Pardubicích.

Svůj život jsem vydala Pánu Ježíši na jaře roku 1991. Od té doby s Ním chodím a hledám Jeho tvář. Ve sboru KS Kladno sloužím chválami, slovem i tancem. Jsem členkou hnutí Orlů a ve vedení týmu, který slouží na Kurzech užívání duchovních darů. Miluji chvály, tanec a spolupráci s Duchem svatým. Tančím v týmu lidí, kde přinášíme prorocké podněty a obrazy na různá místa v městech i okolí. Mám na srdci jednotu, čistotu a propojení Božích dětí ve společném díle.

Na cestě s Pánem Ježíšem jsem od svých sedmnácti let. Od té doby stále žasnu nad Jeho láskou k lidem. Školu uctívání jsem poprvé „ochutnal“ v roce 2018. Od začátku mě fascinovala propojenost bratrů a sester napříč různými denominacemi, kdy se rozdílnost v učení smazává tím, že jsou všichni pohledem upřeni na Krista. Je to pro mě bezpečné místo, kde se propojují navzájem různé formy uctívání. Místo, kde mohu svobodně projevit svou touhu chválit Boha.

Mé srdce je v uctívání Boha pohybem. V tanci prožívám svobodu a niterné spojení s Ním. Věřím, že přichází čas, kdy si Bůh povolává do tance muže – divoké a zároveň citlivé, jako byl král David. Toužím vidět povstávat Boží děti, které budou vědět, jakou hodnotu mají v očích Nebeského Otce. Muže a ženy, kteří budou chodit v autoritě jména Ježíš a budou ohlašovat Jeho Království.

Jsem milovaným synem Nebeského Tatínka, manželem nádherné ženy Radky a tátou tří úžasných dětí: Karlíčka, Jáchymka a Olivky. Jsem zapojen ve službě www.cestasrdcemuze.cz  a jsem starším sboru Církve bratrské v Hranicích.

Ježíše následuji od svých pěti let, kdy jsem ho vyznala jako svého Pána a Spasitele, a pátým rokem jdu touto cestou společně se svým skvělým manželem Mirkem.

Jsem správkyní a výtvarnicí e-shopu www.prapory-ke-chvale.cz. Nabízíme a prodáváme v něm prapory a vlajky ke chvále našeho Krále, které vyrábíme společně s Martou Vostrou a dalšími členy týmu. Zaměřujeme se především na výrobu prorockých praporů s malovanými motivy.

Chválu různými kreativními způsoby vnímám jako nedílnou součást svého vztahu s Bohem. On mi dá obraz, já ho ztvárním a tím Mu vzdávám slávu.

Pocházím ze západu Čech a pracuji jako strojvedoucí. S manželkou Jitkou jsme vychovali tři děti. Uvěřil jsem na střední škole. Od dětství jsem rád kreslil obrázky pro pobavení svého okolí. Tuto dovednost jsem později zúročil, když jsem v roce 1995 začal spolupracovat s časopisem Život víry. Tato spolupráce trvá dodnes. V nakladatelství KMS mi vydali knížku povídek a tři knížečky vtipů zaměřených na svět věřících, které jsem v průběhu let pro Život víry vytvořil.

Mou touhou je pomáhat lidem, aby se rozvíjeli v darech, které jim Pán dal, a ve své tvorbě se   nechávali inspirovat Bohem. V minulosti jsem organizoval či spolupořádal řadu akcí a programů směřujících k sjednocování Božího lidu a boření bariér mezi lidmi.

Ke škole uctívání jsem se připojil před třemi lety s obavou, zda budu v týmu nějak platný, protože nemám výtvarné vzdělání. Nakonec ale vidím, že na Škole uctívání jde hlavně o to, aby se všichni účastníci dostávali do vzájemného propojení s Bohem a získali zkušenost nasávání inspirace z Božího ducha. Víc než na technické zdatnosti záleží na tom, abychom se uvolnili ke spolupráci s Duchem svatým. Tím je ŠU mimořádná a to od ní máme očekávat. Na své si tak přijde akademik i samouk.

Dita se věnuje práci s dětmi i pro děti. Je malířkou a ilustrátorkou. Její kresby doprovází mimo jiné výukové materiály, například k projektu Husovy stopy, který přibližuje dětem odkaz Jana Husa. Svou kreativitu a tvůrčí schopnosti využívá při vytváření zážitkových pobytů, které učí děti smysluplně trávit čas a vedou je k Bohu.